|
|
|
ČERNĚ – řeč autora spisu, děkana starobylé kapituly SS. Petra a Pavla na Vyšehradě, 1862, P. Vojtěcha Ruffera Sv. Bernard
dí: „Uznej, o - takto uvedeni Svatí Otcové od ustanovení
světa.“ (Mat. 25.34.) – takto uvedeny citáty z Písna Svatého Pán
Kristus praví: Pojďte ke mně všickni – takto uvedena přímá řeč
Pána Boha |
Tj.
druhý stupeň k nebesům, jak radí Kristus
Pán: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž
sebe sám, vezmi kříž svůj a následuj mne. Tedy kříž svůj, kříž svého
povolání, kříž protivenství a nemoci trpělivě nésti máme.
Nejjistější
cesta do nebe jest ta, na kteréžto v každém téměř kroku o nějaký kříž
zavádíme. Po takovýchto cestách křižových kráčeli svatí, královna všech
svatých, a sám Pán Ježíš, nejsvětější ze všech svatých.
Ohlídnouce
se zpět až k počátku světa, spatřujeme, že cesta křižová povždy bývala
dráhou vyvolených.
Sv. Řehoř (Lib.23.Moral.) píše: „Život náš jest
cesta, kterouž jdeme do nebeské vlasti; protož podle tajných soudů Božích často
padáme do rozličných bíd, abychom snad nezamilovali cesty mimo vlasti.
Učinil Bůh tedy svým vyvoleným cestu pracnou, aby snad, rozkoší
nynějšího života oplývajíce, nepohrdali nebem.“
A
snad kdyby Bůh, který jest pouhá dobrota, nebyl svět nějakou hořkostí zkropil,
nikdy by lidé od něho srdce nebyli odvrátili, poněvadž nyní plného hořkosti
nemohou dokonale opustiti. Obsah ↑
Kříž a trápení provázejí každého, a to od
kolébky až k hrobu
Sv. Stibor píše: „Není žádného, aby nikdy
nic zlého neokusil. Žádného na světě není, aby bolesti a žalosti nepocítil.
Žádného na světě není, aby nevzdychal, sobě nestýskal a sobě nenaříkal.“
Podobně
dí sv. Alfons Lig.: „Nikdo na světě není zcela prost všeho utrpení; všickni,
spravedliví i hříšní, kříž svůj nésti musí.“
Sv. Cyprian dí: „Každý z nás, přicházeje na tento
svět, dává se do pláče, a nerozuměje i nevěda o ničem, přece již v tu
hodinu svého narození do pláče dáti se umí, čímž objevuje budoucího žití
úzkosti.“ Obsah ↑
Kříž a trápení známka milosti, lásky
Boží a vyvolenosti
Kříž
jest znamení lásky Boží, jak dí sv. Pavel:
„Koho miluje Bůh, toho tresce.“
Svaté
Terezii řekl jednou Kristus Pán: „Věř mi, dcero má, že čím více Otec můj nebeský na někoho to,
což jest mu těžké, skládá, tím více ho miluje.“
Sv. Augustin praví: „Nižádný sluha Kristův bez soužení není. Shledáváš-li, že nejsi pronásledován, nepočal jsi ještě býti křesťanem.“
Sv. Diadochus píše: „Jakož nelze do vosku
pečeť vtisknouti, leč byl dosti rozhřát a změkčen; rovněž nemůže ani na člověku
pečeť milosti Boží vytištěna býti, leč byl prvé obtížemi a trápením zkušen.“
Kříž jest znamení, po němž můžeš poznati, jsi-li pravou chotí Kristovu čili nic.
Sv. Gertruda praví: „Jako prsten jest
znamení zasnoubení, tak protivenství jest znamení, a to nejpravdivější
zasnoubení bude s Bohem a Božího zvolení.“
Jest
znamení synovství a tedy dědictví Božího; neb švihá každého, koho za syna
přijímá. Jestli pak jsme synové, dí sv. Pavel, tedy i dědicové, dědicové Boží,
spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu s ním trpíme. Protož
všickni, jenž jsou předřízeni k životu věčnému, musí mnoho a dlouho
trpěti, někteří v mladém, jiní v prostředním, jiní v sešlém věku
a jiní vždy.
Křesťanská
duše, takť se jde do nebe. Nelze jíti z radosti do radosti. Sám Kristus
musel trpěti, jak sám řekl, a tak vjíti do slávy své.
Sv. Augustin píše: „Kteří zde trpí, budou
účastni i potěšeni, neb žádný nemůže zde i tam těšen býti, ale musí časnou
radost opustiti, kdo chce věčnou míti.“ Sv.
písmo praví: „Musíme skrze mnohá soužení
vjíti do království Božího.“ Nepraví: musí člověk něco
trpěti, ale praví: musí mnoho trpěti, chce-li nebem vládnouti.
Nebe jest věc tak veliká, že kdyby člověku nevelel sám Pán Bůh doufati, nemohl
by naději míti, že bude královstvím Božím vládnouti.
Dá-li
pak Bůh komu věc tak velikou darmo? – Nebe jest koruna, odměna spravedlnosti,
té pak spravedlivý soudce nechce darmo dáti. Musíš tedy koupiti sobě nebe skrze
mnohé bolesti, práce, potupu, chudobu, slovem skrz mnohé dobré skutky.
Sv. Lev praví: „Jisté a neomylné jest očekávání
přislíbené blaženosti, jestliže na utrpení Páně účastenství máme.“
Sv. Stibor píše: „Pán Bůh vždycky
v tomto životě ty tresce a kárá, kteréž k spasení věčnému spůsobuje.“
Kristus Pán blahoslavené Marině z Eškobar (Par.1.L.3.c.18.) řekl: „Uznej,
sestro, že se do nebe jde skrze těžkosti a ouzkosti a ne po stupních pohodlí,
jak se domnívají světští lidé. Ukázav jí kříž, kterýž stoje na zemi
dotýkal se nebe, a byl velmi široký, řekl k ní: Tento kříž jest figura onoho hrozného kříže, na kterém jsem pněl, když
jsem pro tebe umřel. Ona se ho báti počala, potom však na něj
patřila s radostí; neb uzřela ten kříž naplněný dušemi oslavenými a
blahoslavenými, jenž po něm jako po žebříku do nebe vchází. Též jest jí
povědíno, že kříž jest cestou do nebe, a
že všickni, jenž chtějí do nebe vjíti, musí na kříž
spolehnouti. Pak jí oznámil, řka: Kdokoliv
kříž, který mu dám, nepřijme, jistě nevejde do království nebeského.Ukázav
jí trápení pekla horoucího a radost království nebeského, řekl: „Muk, které jsi v pekle viděla, budou zproštěni ti,
kteří trpí z lásky mé; a do radosti nebeské, kterou jsi viděla, vejdou ti,
kteří též trpí z lásky ke mně.“
Sv. Pachomius praví: „Ovšem dobrá jest
modlitba s postem, větší odplatu vezme nemocný, snese-li svou nemoc
trpělivě.“
Sv. Ignac z Loy. Dí: „Komu Bůh veliký kříž
ráčí dáti, jest znamením, že z něho velikého svatého učiniti a proto
vysoké místo jemu v nebi dáti chce.“
„Tak se jde do nebe bez očistce; nebe snášeti kříž, který Bůh
dopouští na člověka, jest věc převeliká, a ačkoliv se člověk mnoho nedostatků
dopouští, přece Božská velebnost i na tom smetišti nalezne drahou perlu, a
odpustí pro ni člověku mnoho let v očistci.“
Bůh
člověku s křížem velikou uděluje pomoc, a nedopouští na něj více, než co
může s milostí Boží snésti. Neb když dotčené
panně nohy hřeby proráželi a stloukli, ptala
se Matky Páně, kteráž se jí hned po tom mučení zjevila: Byl-li tomu mému mučení přítomen Pán? Byl, odpověděla Maria,
a stál při tobě, a když tě natahovali, řekl: Dost; aby tě ani o vlas více nenatáhli, než bys snésti mohla. (Part.I.vitae.
V. Marinae Eskob.)* Obsah ↑
Sv. Vavřin Just. Píše: „Jako vosk ohněm
změkne, a starou podobu pozbyv, novou na se béře; rovněž tak měkne srdce lidské
ohněm trápení, člověk se předešlých nepravostí zhosťuje a v nového člověka
proměňuje.“
Sv. Alfons říkával: „Protivenství otvírají
zrak ducha našeho, kterýž v štěstí zůstává zavřen. Král Manases teprv když
u vězení Babilonském úpěl, k Bohu své útočiště vzal, a hříchy své
poznávaje, pokání činil. Marnotratný syn teprv když vepře pásl a hlad trpěl,
řekl: Vstanu a půjdu k otci svému.“
Sv. Bernard praví: „Pec zkušuje nádobí
hrnčířské a trápením poznává se praví kajícník. Neboť kdo se v pravdě
kaje, namáhavé kajícnosti se nehrozí.“
Sv. Alfons Lig. Dí: „Bůh to řídí, že jeho
sluhové protivenstvím navštíveni bývají, aby se takto káli za své poklesky,
jichž žádný potomek Adamův prost není, a spolu se cvičiti v cnostech
důvěry a spravedlnosti a trpělivosti.“
Sv. Jarolím praví: „Bůh také často člověka
trestá pro hříchy.“ Protož radí sv.
Cyprian: „Milosrdnost Boží ze srdce
nejhlubšího a s postem i pláčem uprošujeme.“
Sv. Jan Zlatoústý píše: „Trestové, jimiž nás
ruka Boží navštěvuje, sloužejí buď k zahlazení hříchů našich, nebo když
jsme právě živi byli, jsou nám příležitostí k odměnění. Jsouť tedy
spravedlivým i hříšníkům velmi užiteční, aby jedenkráte před Bohem buď
očištěnější se okázali, nebo tuto ještě pokořeni byli a trest budoucího života
sobě umírnili.“ Obsah ↑
Protivenství odtrhuje od světa
a přivádí k Bohu
Blahosl. Tomáš Kemp. píše: „Dobréť nám jest, že
časem míváme nějaké těžkosti a protivenství; neboť častokráte člověka
k poznání přivádějí, aby se zde jako v cizině býti poznal, a své
naděje v žádnou věc pozemskou nezakládal. Když člověk dobré vůle kormoucen
aneb pokoušen a od zlých myšlení trápen bývá, tuť nahlíží, kterak více Boha
potřebuje, a spolu poznává, že bez Něho nic dobrého nevymůže. A tehdáž také
dobře uznává, že dokonalého bezpečenství a úplného pokoje na tomto světě býti
nemůže.“
O zármutku svatý, volá sv. František
Sal., o trápení požehnané, jenž nás
doháníš, abychom u nebeského Utěšitele hledali pomoc. Mezi mnohým
prospěchem, jehož trápení poskytuje, jest zajisté jeden z největších i
ten, že nás trápení k Bohu dohání.
Sv. Cyprian píše: „Neduhy, churavosti a
morní nákazy při tom řádění svém cnost naší zdokonalují, a víra naše, setrvá-li
tu v čas pokušení, korunována bude, jakož psáno jest: „Nádobí hrnčířského zkušuje oheň, a lidí spravedlivých
pokušení zármutku.“ (Ekl. 27.)
Sv. Augustinus praví: „Pleva v peci hoří, zlato se čistí.
Onano se obrací v popel, a zlato se vší přísady sprošťuje. Pecí jest svět,
zlatem jsou spravedliví, ohněm jest trápení, umělcem jest Bůh. Co tedy chce
umělec, činím: kam mne umělec postaví, snáším. Přikazuje mi trpěti, znáť ale
čistiti.“
Sv. Jarolím píše k sv. Paule: „Když
Bůh ty, jež miluje, tresce i kárá kázní svou rozličnou, i ty miluj lázeň a
trestání Boží, a kteréž tě neštěstí Jeho dopuštěním neb nemoc potká,
s velikou vděčností to všecko přijmi; neb v tom se cnost tvrdí, totiž
pokora.“
Sv. Augustin dí: „Není člověka na světě
tak spravedlivého a dokonalého, jenž by potřebí neměl, aby soužením navštíven
byl; buď aby cnost jeho se zdokonalila a utvrdila, nebo zkusila.“
Sv. Bernard praví: „Jako svítějí hvězdy
v noci, za dne jsouce skryté; rovněž se pravá cnost stkví v nehodách,
a v neštěstí nezřídka zůstává ukrytou.“ Obsah ↑
Sv. Cyprian praví: „Kdo hned umírá,
dosahuje jen jednoho vítězství; kdo však v dodržujících bolestech leží,
s nimi každodenně zápasí a přemoci se nedá, činí se každým dnem nové
koruny hodným.“
Sv. Řehoř dí: „Trápením stiženi, ztrácíme věci vezdejší,
ale soužení pokorně nesouce, rozmnožujeme věci nebeské.“
Sv. Jarolím píše: „Čím více na tomto
světě býváme stiženi pronásledováním, chudobou, mocí nepřátelů, neb krutými
nemocemi; tím větších odměn dosáhneme po vzkříšení v životě budoucím.“
Bl. Tomáš Kemp. praví: „V protivenstvích
zkoumán bývá člověk, jak daleko prospěl; stáváť pak v tom zásluha větší, a
cnost se tu jasněji jevívá. Nic to velikého není, pakli člověk nábožný a
horlivý jest, když obtížnosti nemá; ale když v čas protivenství trpělivost
zachovává, dá se od něho doufati veliké prospívání.“
Sv. Alfons Lig. dí: „Kdyby nebylo
pronásledovníků, nebylo by Svatých, jenž svému vinníku dobrodiní prokazuji též
by nebylo mučenníků, kdyby nebylo tyranů.“ Obsah ↑
Sv. Jarolím píše: „Miluj nemoc,
protivenství, Bohu z toho děkujíc, ať na nás skrz naše hříchy dopustí
zlého neb dobrého, abychom byli dědici nebeského dědictví; neb hříšní, kteříž
na tomto světě trpí za hříchy, na onom světě věčně mučeni bývají.“
Bl. Tomáš Kemp. praví: „Mezi dvojím zlým má
vždycky menší vyvoleno býti. Bys tedy budoucímu věčnému trápení ušel, snaž se o
to, abys nynější zlé věci trpělivě pro Boha snášel. Čili myslíš, že synové
tohoto světa nic aneb jen málo co trpěti mají? Nikdy toho nenajdeš, bys pak
mezi lidmi nejrozkošnějšími se ohlídal.“
Sv. Řehoř praví: „Ti, jimž jest
zahynouti, bývají zde všemi pozemskými statky syceni, zůstávají od trápení
osvobozeni, aneb jim alespoň podléhají méně: vyvolení ale bývají soužením a
trápením cvičeni.“
Sv. Augustin píše v Solil c. 22: „kteříž
zde trápení mívají, od tebe Pane Bože utěšení nabývají. A kteříž účastni jsou
utrpení, tiť účastni budou utěšení. Žádný se nemůže zde i v budoucím
životě radovati. Toho když považuji, nechce se duše má těšiti zde v tomto
světě, aby hodna býti mohla utěšení věrných.“ Obsah ↑
Sv. Řehoř praví: „Když Joba spatřuji na smetišti,
Jana hlad trpícího na poušti, Petra rozpjatého na kříži, Jakuba sťatého mečem
Herodovým; když vidím, že vyvolení Boží, ač zbožně jednajíce, krutých přece
snášívají věcí: tu přemejšlím, jak as v budoucím věku bude Bůh trestati
těch, jež zavrhuje, jelikož tak přísně kárá ty, jež miluje.“
Ctihodný Beda píše: „Nepohoršujte se,
jestliže zlí v tomto světě kvetou, a vy trpíte: neboť zlí nemají ničeho
v nebi, vy nemáte ničeho v světě.“ Obsah ↑
Nesnadná, však nebezpečná
cesta k nebi, k Bohu
„Blahoslavení lkající; nebo oni potěšeni budou.“ (Mat. 5,5). „Nebo toto nynější kratičké a lehké soužení naše, převelmi
veliké věčné slávy břímě v nás působí.“ (II.Kor.4,17) „Do království Božího musíme
skrze mnohá soužení vjíti.“ (Skutk.14,21)
Jistý veliký sluha Boží tvrdil, že jest ráj sídlo chudých, pronásledovaných a
zarmoucených, jaciž jsou všickni Svatí, a jmenovitě svatí Mučenníci. – „Tato je cesta, po ní
kráčejte,“ dí Isaiáš 30.
Načež
blahosl. Tomáš Kemp. dí: „Cesta kříže je život náš, cesta kříže je cesta vyvolených,
cesta obtížná, unavující, cesta dokonalosti a spasení. Cesta kříže vede
k slávě, k radosti, do nebeského království, do společnosti andělů,
do neskonalé blaženosti. Protož vezmi kříž svůj a následuj Ježíše, i vejdeš do
života věčného. Onť šel napřed, nesa kříž svůj, i umřel za tebe na kříži, abys
i ty svůj kříž nesl, a na kříži umříti sobě žádal. Neboť budeš-li jeho
společníkem v utrpení, budeš jím také v slávě.“
Sv. Teresie praví: „Může-liž býti větší
útěchy, větší radosti a slasti, jako když něčeho pro svého nejdobrotivějšího
Boha trpíme? Kdy se nalezali svatí lidé více ve svém odpočinutí, kdy u větší
blaženosti, jako když pro Krista trpěli jsou? Toť ta nejjistější a nejbezpečnější
cesta k Bohu, a proto buď kříž naší útěchou, naší vlastí!“
Sv. František Salezský v káz. na slav. Sv. Jana Ev. praví: „Cesta kříže a
utrpení jest cesta bezpečná, jenž nás přímo vede k Bohu a k dokonalé
jeho lásce. Buďme jen věrní, píme, zmužile z kalichu Páně, křižujeme sebe
s Ním v životě tomto, a pak se zajisté oslaví na nás jeho dobrota ve
světě druhém, a to přehojnou odměnou; a k tomu nám všechněm pomoz Bůh.“ Obsah ↑
Sv. Alfons Liguori praví: „Kdo kříž nese volně a
trpělivě, zachrání duši svou, kdo se netrpělivě spouzí, ztratí ji.“
Totéž utrpení, praví sv. Augustin, slouží jednomu k spasení, druhému ke zkáze. Utrpením,
dokládá týž, odděluje se v církvi Boží pleva
od pšenice. „Kdo se v souženích pokořuje a do vůle Boží odevzdává, jest
zrno, jenž jest pro království nebeské určeno; kdo se ale hrdě vypíná a pln
netrpělivosti Boha se spouští, jest pleva, jenž pro peklo jest určena.“
Sv. Stibor dí: „Kdo v trestání repce, ten více Pána
Boha na sebe popouzí, a více hněv Boží proti sobě zbuzuje. Ale kdož
protivenství a zármutky trpělivě snáší, Pána Boha svého tím spíše ukrotí.“
Bl. Tomáš Kemp. píše: „Jestliže kříž rád
neseš, on ponese tebe i přivede tě ke konci žádanému. Neseš-li jej ale nerád,
břemene sobě přidáváš. Jeden-li kříž svrhneš, najdeš beze vší pochybnosti i
jiný a snad i těžší. Který Svatý na světě byl bez kříže a protivenství? Ani Pán
Ježíš bez bolestného utrpení zde živ nebyl.“
Sv. Terezie praví: „My máme dle příkladu našeho Spasitele
všeliké utrpení, které na nás Pán sešle, mile přijmouti, a říci jako P. Ježíš: ‚Staň se vůle
tvá‘.“
Sv. Cyprian píše: „Trpělivost jest
mnohotvárná: ona odolává pokušením, snáší protivenství, dokončuje trápení a
mučennictví, ona při pannách a vdovách zachovává čistotu, při manželích lásku
nerozlučitelnou ochraňuje.“
Sv. Alfons Lig. Praví: „Pro
Ježíše Krista ustavičně trpěti, toť umění Svatých, jelikož to nejlepším
prostředkem jest, v brzku nás učiniti svatými.“
Sv. Cyprian dí: „Trpělivost jest veliké dobro Kristovo,
netrpělivost veliké zlé ďáblovo jest; a jako v trpělivém Kristus přebývá,
takť se to nalezá, že srdcem netrpělivého zlý duch vládne.“
Sv. Tomáš Kemp. praví: „Snaž se v dobrém
prospívati a považ, jak krásná cnost trpělivost jest, ona tě zásluhami
ozdobuje, a palmu mučennickou ti podává.“
A všecka trápení a bolesti tohoto světa trvají na krátký čas, jenž pomine.
Sv. Cyprian dokládá: „O kdyby nechtěl zde
něco trpěti, a by to třeba až do smrti trvalo, když jen po smrti bude na věky
dobře a blaze.“ Obsah ↑
Sv. Alfons Lig. Radí: „Vědouce, kterak jsme
se všech stran sklíčeni, a nevědouce čeho se chopiti, o pak se musíme obrátiti
k Bohu, a prositi ho, a tak dlouho prositi, až nás vyslyší, on jedině nás
potěšiti může.“
Sv,. Stibor praví: „Jsi-li postaven
v ukrutném trápení a v nesnesitelných bolestech: přirovnej to všecko
k onomu ohni pekelnému a jeho mukám, hned shledáš, že všecko, což trpíš,
proti onomu lehounké a snadné jest. A tyto mají konec, ale onyno na věky
trvají.“
Sv. František Salez. radí: „Patř často na
ukřižovaného, od všech odpuštěného, největšími mukami obklíčeného Pána Ježíše,
a věz: že vše, co trpíš, ani množstvím ani velikostí se jemu v nejmenším
nemůže vyrovnati; aniž kdy co pro něho trpěti moci budeš, čehož by on pro tebe
dříve mnohonásobně byl netrpěl. Též považuj, co svatí mučenníci někdy, co mnozí
lidé ještě dnes snášejí.“
Sv. Alfons Lig. praví: „Proto Spasitel na svět
přijíti ráčil, aby nás svým příkladem poučil, kterak Bohem na nás složené kříže
snášeti máme. „Kristus trpěl za nás,“ praví sv. Petr, „pozůstaviv nám příklad,
abychom následovali šlépějí jeho.“ Proto tedy
chtěl Pán Ježíš trpěti, aby nám k snášení utrpení srdce dodal. Všechen
život Ježíše Krista byl pln strastí a bolestí.“
Sv. Stibor dí: „Nepatrné jest, co trpíme, připomínáme-li
sobě, co na kříži zakoušel ten, jenž nás do nebe zve.“
Bl. Tomáš Kemp. píše: „Zajisté pro všecky,
jakkoli sevřené a sklíčené, veliká v tom leží útěcha, že pro nás Kristus
pokoušen, zkormoucen a mnohými bolestmi zasypán byl.“
Konečně
radí sv. Bernard: „Kdo chceš nebeskou útěchu obdržeti, hledej ji u Boha. Mnozí
svatí i v největším soužení a utrpení byli Božskou útěchou tak projmuti,
že se od slzí zdržeti nemohli.“ Obsah ↑
Sv. Terezie praví: „Po čem medle toužili,
čeho hledali Svatí na zemi, leč utrpení a potupu?“ A protož říkávala
tato svatá: „Žádám sobě, o Bože! Pro tebe trpěti
aneb umříti.“
Sv. Bernard praví: „Dobré jest mně, o Pane,
souženu býti, jen když ty jsi se mnou; ano lepší jest to pro mne, nežli bez
tebe panovati, bez tebe vším pohodlím oplývati.“
Sv. Ondřej apoštol uzřev kříž, n němž umříti měl, zkřikl velikou
radostí: „Zdráv buď dobrý kříži, tebe jsem miloval a
bez přestání hledal. Zavítejž již jednou připravený srdci žádoucímu, a vezmi
mne od lidí, aby mne skrze tebe přijal ten, kterýž mne skrze tebe vykoupil.“
Sv. Jan de Cruce, Karmelitán, jsa tázán u vidění od Krista na kříži
rozpjatého: jakou odplatu by žádal za své práce? odpověděl: „Za to tě, můj Bože, jedině prosím, abych ještě více potupen
byl, a abych ještě více pracoval pro tvé svaté jméno.“
Sv. Kateřina Senenská netoliko lidský posměch a jiné věci odporné mile
snášela, ale také po nich toužila, řkouc: „Kdybych
měla bez protivenství živa býti, zdál by se mi život dlouhý a tesklivý.“ I byla hotova tváře Boží později viděti, aby
tím déle mohla trpěti. Ona věřila Kristu Ježíši,
jenž jí řekl: Všecka síla proti ďáblu
zrůstá z milování odporných věcí, a z samého protivenství má se bráti
a hledati utěšení a pokoj srdce.
Sv. Maří Magdaléna z Pazis dí o sobě: „Já
netoužím příliš po nebi, neb tam nebude žádné příležitosti k trápení.
Nežádám tedy umříti, ale žádám více trpěti. Neboť neslušné jest, chtít se
v růžích a kvítí kochati, když Ježíš živ jest v bodlavém trní.“
Ctihodná Anna z Beauvois prosila Boha, aby nikdy nebyla bez kříže.
Hanění, pomlouvání, křivé žaloby nazývala líbeznou hudbou. Maria Ognianská slyšíc o někom, že mnoho trpí, i
hned Boha prosila za podobný kříž. A když se za ni zpovědlník modlil, aby jí
Bůh v bolestech polehčiti ráčil, nebyla s tím spokojena.
Bl. panna Maria z Eškobar, ač nikdy bez kříže nebyla; (neb ať nic
nedím o ďáblu, který ji z dopuštění Božího náramně trápil, přes dvacet let
nemohla s postele povstati, a začasté nemohla ani sebou hnouti, a to někdy
za několik měsíců) měla v levém boku, v rukou, v nohách
vtisknuté rány jako sv. František Seraf., bolest náramnou, a obnovoval
jí ty rány častěji do roka Pán, zvláště při svátcích vánočních a při novém
létě: přece tak toužila po kříži, až chřadla, a pravila, že by svůj kříž nechtěla dáti za celý svět. Více
sobě kříže vážila nežli všech potěšení a milostí neobyčejných, které jí
dobrotivý Bůh hojně dáti ráčil. Part.1.L.2.c.22.
Vidíš,
kterak svatí Boží po kříži toužili, a milují to, co svět nenávidí.
Sv. Ignác z Loy. radí: „Pros Boha o tuto
milost, abys mnoho trpěl: neboť komu toho udílí, mnoho udílí; v tomto
jediném přemnohá jeho dobrodiní obsažena jsou.“ Protož, duše, trp
ráda a pros Boha za kříž, jakožto za to největší dobré, kterého nejsi hodna.
Sama musíš vyznat, že nejsi hodna být mučedlnicí Boží. Protož trp mile zimu,
horko, bolesti hlavy, zubů, očí: trp mile, když tě chudoba souží, přátelé mrou,
když tě lidé utiskují, pronásledují. Přijmi každý ten kříž, jakožto z ruky
nebeského Otce k tvému dobrému seslaný; objímej a líbej ho. A nepřestávej
Boha chválit z každého kříže. Vděčnost a protivenství jest překrásná a
přeslavná koruna. Obsah
↑
Lík pro ty, jenž se nastávajících
protivenství děsí
Věř
pevně, že Bůh věrný jest, a nedopustí větší trápení na tě, než snesti můžeš,
medle svědectví sv. Pavla. Podobně dí sv. Augustin: „Na koho Bůh vloží kříž, tomu též udělí milost, aby jej mohl
nésti: a nikdy neskládá na nás více, než co nám jeho pomocí unésti lze.“
Sv. David k potěšení všech
zkormoucených praví: „Blízko jest Hospodin těm, jenž
jsou souženého srdce.“ Žalm 39,10.
V ten
smysl sv. Jan Zlatoústý píše: „Když se tobě nejhůř vede, tu nejvíce doufej: neb tehdáž Bůh
svou mocnost nejpatrněji objevuje.“
Sv. Jarolím dí: „Chudoby se bojíš? A však dobré chudé
vyznamenává Kristus. Namáhání se děsíš? Bez prolévaní potu nebývá žádný
bojovník korunován. O pokrm jsi pečliv? Než víra se hladu neleká. Sám Bůh se
vším Andělů vojem pohlíží na zápas tvůj, a věčnou chystá korunu pro tebe
s Ďáblem se potýkajícího.“
Sv. Cyprian napomíná: „Aby se medle
přihodilo, aby spravedlivému nedostávalo se potřeb života, ješto psáno jest: Nedopustí lačniti Hospodin spravedlivého?“ (Přísl. 10,3)
Ptactvo živí Bůh, i jiným tvorům, jenž nižádného smyslu o věcech Božských
nemají, denní pokrm poskytuje; a ty bys se domníval, že křesťanu, sluhovi
Božímu, dobré skutky konajícímu, a miláčkovi Páně něčeho se nedostávati bude?
Sv. Řehoř praví: „Velikáť to
v souženích útěcha, v paměť sobě uváděti dobrodiní našeho
Stvořitele.“ Upamatuj se, jak často tebe Bůh ze všelikého neštěstí
vyvésti ráčil, tak doufejž i nyní v Boha, že ti dá milost,abys snadně
projíti mohl i v příštím protivenství. I Svatí hrozili se muk
s počátku, potom se ale radovali z nich. Obsah ↑
Lík pro ty, jenž všeliké pohanění a
protivenství trpí
Předně
rozjímej, jaký posměch a potupu Spasitel náš nevinně vystáti ráčil, a že není
služebník nad Pána svého. Uvaž, kolikrát jsi ty sám Pána Boha potupil, když jsi
jeho přikázání přestoupil. Považ to, a snadno ti přijde všecky křivdy tobě
učiněné snášeti. Křivda tobě učiněná jest příčinou, že i tobě nepravosti a
hříchové tvoji mnozí odpuštěni budou. Odpustíš-li, budeš moci směle říkati:
„Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim vinníkům.“ „Pamatuj, když něco protivného snášíš, že od ďábla taková
potupa na tebe pochází neb on vládne tím člověkem, který nám potupu činí,“ dí sv. Anselm. Proto povinno jsme, proti tomu
bojovati zbraní jemu nejodpornější: pokorou, tichostí, láskou a modlitbou.
Pamatuj, že kdo tebe urazí, ten uráží Boha, a vypadá z milosti Boží; proto
jest hoden takový politování, slušno se za něj modliti.
Uznávej,
že veliká protivenství z rukou Božích na nás přichází. Tak přijímali
mučedlníci Páně muky své jako z rukou Páně s radostí. Tak jiní svatí
všeliká příkoří jako od Boha poslaná s pokojnou myslí snášívali a nic
v sobě v tom nestěžovali. Tak Job
ztrátu svých dítek a všech statků původem ďábla na se poslanou, Bohu
připisoval, řka: Bůh mi to vzal; neřekl:
Ďábel mi to vzal. Jakž sv. Augustin
vykládá, věděl dobře Job, že by ďábel bez povolení Božího ani vlasu se dotknout
nemohl. Svaté písmo dává svědectví, že posílal Bůh od počátku a ještě posílá
mor, války, hlad a všecko jiné zlé, kterým lidi v tomto světě kárá. Obsah
↑
O trpělivosti kajícího
s sebou i s bližním svým
Duše!
Buď trpěliva s sebou i s bližním svým, když na sobě neb na jiném
hřích poznáváš, lkáš, jej v ošklivosti máš, proti němu bojuješ, ale přece
opět se ho dopouštíš. Nepřestávej bojovati, nepřestávej ku Pánu vzdychati,
prositi, věř, že konečně síly dostaneš, že přemůžeš pokušení, zlý návyk, že
přemůžeš slabost svou. Nikdy nebuď málomyslná. Pamatuj, že moc Boží
v nemoci, síla Boží v slabosti naší se zjevuje.
Sv. Filip Neri říkával: „My nemůžeme chtíti
v několika dnech svatými býti, dokonalost jenom zponenáhla a pracně
dosáhnouti lze. Nechtěj jiného vědy učiti v kajícnosti; pracuj raděj na
své vlastní dokonalosti.“
Tresci
sebe pro každý nedostatek. Nechtěj ale pro každý nedostatek trestati svého
bližního, a netresci ho kvapně, ale čekej, nepolepší-li se sám. Mnozí ne
trestáním ale trpělivostí a dlouhým čekáním budou napraveni. Čehož můžeš
přetrhnouti, to dobrotě Božské poruč; Bůh umí a chce i ze zlého učiniti dobré.
I z kamení může Otec nebeský syny Abrahamovy učiniti.
Sv. Alfons Liguori praví: „Takovémuto duchu
mírnosti učí nás sám Pán Ježíš. Jak mírně naložiltě On s cizoložnicí! Řekl k ní: Ženo, žádný tě neodsoudil? Spokojilť se tím, že ji napomenul, aby více nehřešila a
propustil ji v pokoji. – Touž mírností obrátil Samaritánku. Nejprv ji žádá
o napití; pak praví k ní: O bys věděla,
kdo to je, který tebe o nápoj prosí! Posléz jí
zjevuje, že sám jest onen očekávaný Spasitel, - S jakou tichostí jednal
též s bezbožným Jidášem, aby ho na pravou zpět uvedl cestu! K svému stolu
ho beře, umývá mu nohy i v tom okamžení, kde od něho zrazen byl, praví: Jidáši, políbením Syna Božího zrazuješ?“ – Petr ho zapřel, a kterak ho získal opět Pán
Ježíš? Nečiní mu výčitek, nýbrž vycházeje z domu Kaifášova, pohleděl naň
laskavě a obrátil ho k sobě. Obsah ↑
Připomínej
si užitky, které z jakékoliv nemoce pocházejí, nemoce jsou poslové Boží,
zvěstují nám, abychom se k smrti připravili. Nemoce očišťují nás od hříchů
a jsou dobré znamení milosrdenství a slitování Božího, jestliže hříšník bolest
trpí na těch oudech, kterými Boha svého někdy hněval. Nemoce prorážejí a
zemdlívají našeho nepřítele, totiž tělo a zachovávají nás od mnohých hříchů, a
vedou nás k dobrému jako: přijímání sv. svátosti. Nemoce jsou jisté
znamení lásky Boží k lidem; Bůh navštěvuje a tresce ty, kteréž miluje co
otec. Nemoc Pán Bůh na nás dopouští na místo očistce, který bychom museli na
onom světě podniknout, a tak máme nemoc sobě zde za milost a dar považovati.
Nemoce jsou jako jistý závdavek věčného spasení, jistá cesta k bráně
nebeské, a jako zvláštní způsob, nímžto s Kristem Pánem opět v mír
vcházíme.
Protož,
duše křesťanská! Nelekej se smrti, nestrachuj se bolesti při umírání. Důvěřuj
se v Boha, on tě neopustí, odevzdej se do vůle jeho. Obsah ↑
Lík pro ty, jenž z ohledů lidských se
stydí dobře činiti
Duše
křesťanská, nejen kříž za Kristem trpělivě nésti, nýbrž za Krista a za jeho sv.
kříž se nemáš styděti.
Slíbil jsi po křtu sv., že chceš Bohu sloužiti, a odříkal jsi se ďábla i všech skutků jeho, a přec se nestydíš před lidmi zlé skutky ďábelské vykonávati, ale pro dobré skutky se chceš styděti. Proč by ses měl styděti před lidmi dobře činiti. Kolik stotisíců udatných křesťanů své životy pro Krista vydali, před celým světem jej vyznali, a ty se chceš styděti, – pro něho dobře činiti? Pán Kristus praví: „Kdo se stydí mne vyznati před lidmi, toho se já styděti budu vyznati před Otcem mým nebeským.“ Kristus se nestyděl obnažený pro tebe na kříži viseti, proč ty se stydíš dobře činiti? Pomysli si, že brzy umříti musíš a před Krista se postaviti; a co odpovíš v den soudný? Jaká hanba ti povstane tehdáž, že jsi se styděl dobře činiti.
Veliké
bláznovství jest to, za dobré se styděti, kdežto příčinou jest, že nám zde i
tam dobře bude: a za tím nestyděti se za zlé, které příčinou jest mnohých
pokušení zde, a tam pekelného ohně. – Konečně považ, že nemožná věc jest
dobře býti s Bohem a spolu se světem: Bohu a světu se líbit. Snaž
se tedy Bohu a andělům líbiti. Obsah ↑
Když se sami na jiné hněváme. Musíš se jako oděnec
pancířem trpělivostí v skutku odíti a hotov býti, trpělivě snášeti všeliká
protivná slova, a vše cokoliv by tě k hněvu pohnouti mohlo. Věz, že
trpělivému žádná křivda neškodí, jak dí sv. Jan
Zlatoústý: „Žádný nemůž od jiného uražen
býti.“
Když se jiní na nás hněvají. Tu hleď pokojně,
s tichostí odpovídati, neb odpověď tichá láme hněv, bouřlivá pak
hněvivost rozmáhá; lépe jest, hněvem zapálené srdce mlčenlivostí uhasiti,
a vlídně se k němu míti. Obsah ↑
